1. Já bych tak rád šel domů,
kde Otce svého mám,
vždyť tolik stále toužím
už nebýt déle sám.
Hřích nezraní mne více
a bolest nepoznám
v té svobodné nebes vlasti,
kam zve mne lásky Pán.
V té svobodné nebes vlasti,
kam zve mne lásky Pán.
2. Zve Otec můj mě domů,
mne doma též chce mít.
Tam k uvítání budou
mi krásné písně znít.
Když andělským těm tónům
já v duchu naslouchám,
tu dojetím zrak se rosí
a hledím v touze tam.
Tu dojetím zrak se rosí
a hledím v touze tam.
3. Mne Kristus vede domů,
kde pravý vládne mír,
tam nezlomí mou duši
víc dravý bouře vír.
Smrt zbavena je vlády,
vždyť život dává Pán.
Já konečně Otce vidím,
má náruč dokořán.
Já konečně Otce vidím,
má náruč dokořán.